Každý zaměstnavatel ví, že při běžné pracovní době osm hodin je povinen zařadit do ní pauzu na oběd, a to v délce alespoň půl hodiny. Tato pauza nesmí být na začátku ani na konci pracovní doby. Většina manažerů to řeší tak, že ji zařazuje po čtyřech či čtyřech a půl hodinách.
To vše je samozřejmě v pořádku. Ovšem otázkou zní, jak si mají lidé oběd sehnat. Půlhodina není zrovna dost času na to jít si sednout do restaurace, nebo si nakoupit a sníst plnohodnotné jídlo http://www.arter.cz. Většina lidí to řeší tak, že si svou stravu nosí z domova.
To sebou samozřejmě přináší další problém, kterým je nutnost zajistit místo, kde si zaměstnanci mohou jídlo ohřát a sníst. Těžko to totiž půjde na jejich pracovních postech, neboť je třeba počítat s tím, že něco může spadnout buď do počítače, nebo do stroje.
Pokud ovšem zaměstnavatel chce svým zaměstnancům ukázat, že si jich skutečně váží, a vyhnout se problémům s tím, že si celá směna půjde najednou ohřívat oběd, může využít firemní stravování. Co to znamená?
Jednoduše řečeno, podnik se domluví s jinou firmou, že bude pro své zaměstnavatele odebírat obědy. Případně je také možné zřídit malou kuchyň a jídelnu, kde budou kuchaři vařit pro pracovníky jídlo, podobně jako je tomu například ve školních jídelnách.
To vše sebou samozřejmě přináší zvýšené náklady. Koneckonců, za vše se musí platit. Kdy se to tedy vyplatí? Především v situaci, kdy není v rozumné vzdálenosti žádný krámek s jídlem. To bývají případy pracovních bloků, vznikajících na okrajích měst. Dále pak ve chvíli, kdy je potřeba, aby celá směna byla vždy pohromadě, a to od začátku pracovní doby až do konce.
Jistě, je to velká investice. Avšak není pochyb o tom, že v některých případech se může vyplatit. Jen je třeba ji používat uvážlivě. Pak se totiž zvýší efektivita práce a tím i zisky. A to jde především, ne?
