Je-li nekonečný volný prostor internet, pak tím, co uděláme můžeme ovlivnit nečekané množství lidí z nečekaných koutů planety.Avšak my žijeme v lehkovážné myšlence, že důležitý je počet shlédnutí a sdílení, a proto děláme šílené a nemyslitelné věci jen proto, abychom zaujali. Jenže, což když opravdu zaujmeme a začnou nás lidé sledovat, co když budou číst naše příspěvky, koukat na naše videa, co když si z nás vezmou příklad?
Mysleli jste na to, proč lidé sledují ty, kdo něco vytvářejí?
Malé velké problémy světa
Jak často toužíme po tom, aby za nás někdo něco vyřešil?
Jak často se chceme na někoho spolehnout?
Jak často se raději přidáme k názoru někoho jiného, než abychom vytvářeli svůj?
Jak často někoho posloucháte a souhlasně přikyvujete?
Touha po zapadnutí do skupiny, po sejmutí zodpovědnosti, to z nás odvádí náš názor a vkládáme svůj hlas, postoj a život do rukou toho, kdo umí hezky zacházet se slovy. Neuvědomujeme si, že právě diskuze rozvíjí a posilňuje názory a spory dávají možnost pro růst. Jen už nechceme nic řešit a jen se spolehnout.
A pak nás zaujme ten článek a začneme sledovat jeho tvůrce
Přes všechno, čím jsme si jako lidstvo prošli nám stejně uvízla v hlavě jedna naprosto nesmyslná myšlenka. Pokud to napsali, tak to je něčím podložené. Jenže to neplatí, každý si může psát co chce a přidávat to kam chce. Číst to také může kdo chce a vytvářet si z toho nečekané závěry. Naši vládnoucí páni jsou nerozhodní, a tak hledáme pevný kámen, někoho s jasnou myšlenkou a názory, někoho, kdo ví, co chce. My víme, že to, co lidé píší na internet nemusí být nutně pravda, ale stejně je dobré někam patřit, a tak jdeme za názory toho, kdo nás nejvíce uhranul svým projevem.
Kam to tak asi míříme?
Pokud dospělý nejsou schopni rozluštit na internetu co je pravda a co ne, jak to mají poznat děti? Nikdo nás nikdy neučil, jak rozlišit mezi manipulujícím článkem a normálním článkem. Každý, kdo něco přidává na internet za svůj projev nepřebírá zodpovědnost. Lidem je jedno co řeknou, napíší, natočí. Hlavně, když to má sledovanost.
Takže až budete číst nějaký názor a souhlasně přikyvovat, zamyslete se, proč to doopravdy děláte. Zeptejte se sami sebe, jestli ještě nějaký názor máte. Rozluštěte náznaky, ze kterých jste si vtvořili falešný, leč dobře navedený předpoklad a závěr. Začněte být trochu skeptičtí k tomu, co sledujete a vytvořte zase ze sebe plnohodnotného člověka a nejen loutku.
Nelíbí se vám, co jste si přečetli? To je dobře…
