Blog

Mít svoje, dělat to, co člověka baví a plnit lidem vše, co si přejí, to je sen snad každého majitele nebo spolumajitele firmy. Všechno má ale dvě strany a někdy se léta zaběhlý a fungující systém může stát nedostačujícím a je třeba udělat změnu, o to horší a složitější je to v případě, pokud vaše firma někoho dalšího zaměstnává a dává mu tak živobytí. Možná nejhorší variantou pro obě strany je v takovém případě výpověď. Ale to je samozřejmě až ten poslední krok.

Prvotním krokem by měla být změna, jak jinak, než k lepšímu. Docílit jí lze buď spojením s další firmou, nebo razantním krokem, který sebou ponese určitá negativa. Mlžit před vlastními zaměstnanci o tom, jak si společnost opravdu reálně stojí, není příliš šťastné řešení, lépe je jít s pravdou ven a nastínit jim další postup, který by všem zachránil práci.

Dost často se stává, že problém je ve špatné komunikaci, pokud už tedy nějaká je. Běžní zaměstnanci se tak mohou stavět ke změnám negativně, protože nedostali šanci, aby jim porozuměli, a navíc se k tomu připojí strach o to, že přijdou o své zaměstnání, nebo budou nuceni nedobrovolně přejít k jiné firmě. To vše je v rukou těch, kteří společnost vedou.

Změna je život, a to jak v osobní rovině, tak i v pracovní, s tím by měl každý počítat. Pokud je práce dost a je dostatek zákazníků, pak vše běží ve starých zaběhnutých kolejích, ale nic netrvá věčně a časem stejně dojde k tomu, že je vedení donuceno ke změnám, ať už co se týká jiných, modernějších technologií nebo spojením s někým dalším. Proto je dobré být připraven na jakoukoliv variantu a mít v záloze plán, díky kterému se pak nastalá situace daleko lépe zvládne, a to s minimálními obtížemi. Kontakt a komunikace mezi vedením a zaměstnanci, vzájemná důvěra a vysvětlení toho, co se děje, je více než podstatná. Jen tak mohou být všichni připraveni na to, co může dříve či později nastat.

Mít svoje, dělat to, co člověka baví a plnit lidem vše, co si přejí, to je sen snad každého majitele nebo spolumajitele firmy. Všechno má ale dvě strany a někdy se léta zaběhlý a fungující systém může stát nedostačujícím a je třeba udělat změnu, o to horší a složitější je to v případě, pokud vaše firma někoho dalšího zaměstnává a dává mu tak živobytí. Možná nejhorší variantou pro obě strany je v takovém případě výpověď. Ale to je samozřejmě až ten poslední krok.

Prvotním krokem by měla být změna, jak jinak, než k lepšímu. Docílit jí lze buď spojením s další firmou, nebo razantním krokem, který sebou ponese určitá negativa. Mlžit před vlastními zaměstnanci o tom, jak si společnost opravdu reálně stojí, není příliš šťastné řešení, lépe je jít s pravdou ven a nastínit jim další postup, který by všem zachránil práci.

Dost často se stává, že problém je ve špatné komunikaci, pokud už tedy nějaká je. Běžní zaměstnanci se tak mohou stavět ke změnám negativně, protože nedostali šanci, aby jim porozuměli, a navíc se k tomu připojí strach o to, že přijdou o své zaměstnání, nebo budou nuceni nedobrovolně přejít k jiné firmě. To vše je v rukou těch, kteří společnost vedou.

Změna je život, a to jak v osobní rovině, tak i v pracovní, s tím by měl každý počítat. Pokud je práce dost a je dostatek zákazníků, pak vše běží ve starých zaběhnutých kolejích, ale nic netrvá věčně a časem stejně dojde k tomu, že je vedení donuceno ke změnám, ať už co se týká jiných, modernějších technologií nebo spojením s někým dalším. Proto je dobré být připraven na jakoukoliv variantu a mít v záloze plán, díky kterému se pak nastalá situace daleko lépe zvládne, a to s minimálními obtížemi. Kontakt a komunikace mezi vedením a zaměstnanci, vzájemná důvěra a vysvětlení toho, co se děje, je více než podstatná. Jen tak mohou být všichni připraveni na to, co může dříve či později nastat.

Mít svoje, dělat to, co člověka baví a plnit lidem vše, co si přejí, to je sen snad každého majitele nebo spolumajitele firmy. Všechno má ale dvě strany a někdy se léta zaběhlý a fungující systém může stát nedostačujícím a je třeba udělat změnu, o to horší a složitější je to v případě, pokud vaše firma někoho dalšího zaměstnává a dává mu tak živobytí. Možná nejhorší variantou pro obě strany je v takovém případě výpověď. Ale to je samozřejmě až ten poslední krok.

Prvotním krokem by měla být změna, jak jinak, než k lepšímu. Docílit jí lze buď spojením s další firmou, nebo razantním krokem, který sebou ponese určitá negativa. Mlžit před vlastními zaměstnanci o tom, jak si společnost opravdu reálně stojí, není příliš šťastné řešení, lépe je jít s pravdou ven a nastínit jim další postup, který by všem zachránil práci.

Dost často se stává, že problém je ve špatné komunikaci, pokud už tedy nějaká je. Běžní zaměstnanci se tak mohou stavět ke změnám negativně, protože nedostali šanci, aby jim porozuměli, a navíc se k tomu připojí strach o to, že přijdou o své zaměstnání, nebo budou nuceni nedobrovolně přejít k jiné firmě. To vše je v rukou těch, kteří společnost vedou.

Změna je život, a to jak v osobní rovině, tak i v pracovní, s tím by měl každý počítat. Pokud je práce dost a je dostatek zákazníků, pak vše běží ve starých zaběhnutých kolejích, ale nic netrvá věčně a časem stejně dojde k tomu, že je vedení donuceno ke změnám, ať už co se týká jiných, modernějších technologií nebo spojením s někým dalším. Proto je dobré být připraven na jakoukoliv variantu a mít v záloze plán, díky kterému se pak nastalá situace daleko lépe zvládne, a to s minimálními obtížemi. Kontakt a komunikace mezi vedením a zaměstnanci, vzájemná důvěra a vysvětlení toho, co se děje, je více než podstatná. Jen tak mohou být všichni připraveni na to, co může dříve či později nastat.

Studium, je proces zdokonalování lidské mysli, který nekončí ani v seniorském věku. Jako mladí lidé chceme, aby ta “protivná škola“ už skončila, zatímco v dospělosti si říkáme, že jsme se měli lépe učit. Jak je to ale se studiem seniorů? Mohou někde uplatnit vzdělání, kterého se jim díky univerzitě třetího věku dostane? A jaké předměty u této věkové kategorie v poslední době “frčí’‘?

Univerzita třetího věku (zkráceně U3V) je schválený postup celoživotního vzdělání pro všechny. Tento program vzdělání vznikl ve Francii v roce 1973 Pierrem Vellasem.

Na českém území byla založena první univerzita třetího věku v Olomouci v roce 1986, avšak první akademická univerzita vznikla v Praze na 1. lékařské fakultě a naplno se toto vzdělávání rozvinulo v roce 2000.

V současnosti je minimálně jedna U3V v každém kraji.

Důležité body pro U3V

·         přihlásit se může kdokoliv (přednost mají samozřejmě ti, kteří již pobírají starobní důchod)

·         buď je studium zdarma, anebo se platí minimální školné (500 Kč – 700 Kč)

·         požadavkem ke studiu je složení maturitní zkoušky (někde stačí pouze ukončená základní škola)

·         po dokončení nemá absolvent titul, pouze osvědčení o úspěšném absolvování kurzu

Cílem vzdělání lidí v tomto věku je rozšiřování znalostí v oblastech přírodních a společenských oborů, vědy a techniky. Další možností jsou tzv. vzdělávací kurzy kultury, životního stylu, dějin umění, marketingu, nebo rovnou mohou studovat informační technologie a zdokonalovat se při práci na počítači.

Tito “žáci“ chodí do školy většinou na 2 hodiny a výuka se odehrává jednou za 2 až 3 týdny.

Díky U3V, vyplňují senioři svůj volný čas, především se setkávají se svými vrstevníky, tedy navazují sociální kontakty. Předávají si mezi sebou informace a zkušenosti, vypráví si zážitky z dob svého mládí a celkově i ze svých životů.

Studium, je proces zdokonalování lidské mysli, který nekončí ani v seniorském věku. Jako mladí lidé chceme, aby ta “protivná škola“ už skončila, zatímco v dospělosti si říkáme, že jsme se měli lépe učit. Jak je to ale se studiem seniorů? Mohou někde uplatnit vzdělání, kterého se jim díky univerzitě třetího věku dostane? A jaké předměty u této věkové kategorie v poslední době “frčí’‘?

Univerzita třetího věku (zkráceně U3V) je schválený postup celoživotního vzdělání pro všechny. Tento program vzdělání vznikl ve Francii v roce 1973 Pierrem Vellasem.

Na českém území byla založena první univerzita třetího věku v Olomouci v roce 1986, avšak první akademická univerzita vznikla v Praze na 1. lékařské fakultě a naplno se toto vzdělávání rozvinulo v roce 2000.

V současnosti je minimálně jedna U3V v každém kraji.

Důležité body pro U3V

·         přihlásit se může kdokoliv (přednost mají samozřejmě ti, kteří již pobírají starobní důchod)

·         buď je studium zdarma, anebo se platí minimální školné (500 Kč – 700 Kč)

·         požadavkem ke studiu je složení maturitní zkoušky (někde stačí pouze ukončená základní škola)

·         po dokončení nemá absolvent titul, pouze osvědčení o úspěšném absolvování kurzu

Cílem vzdělání lidí v tomto věku je rozšiřování znalostí v oblastech přírodních a společenských oborů, vědy a techniky. Další možností jsou tzv. vzdělávací kurzy kultury, životního stylu, dějin umění, marketingu, nebo rovnou mohou studovat informační technologie a zdokonalovat se při práci na počítači.

Tito “žáci“ chodí do školy většinou na 2 hodiny a výuka se odehrává jednou za 2 až 3 týdny.

Díky U3V, vyplňují senioři svůj volný čas, především se setkávají se svými vrstevníky, tedy navazují sociální kontakty. Předávají si mezi sebou informace a zkušenosti, vypráví si zážitky z dob svého mládí a celkově i ze svých životů.

Studium, je proces zdokonalování lidské mysli, který nekončí ani v seniorském věku. Jako mladí lidé chceme, aby ta “protivná škola“ už skončila, zatímco v dospělosti si říkáme, že jsme se měli lépe učit. Jak je to ale se studiem seniorů? Mohou někde uplatnit vzdělání, kterého se jim díky univerzitě třetího věku dostane? A jaké předměty u této věkové kategorie v poslední době “frčí’‘?

Univerzita třetího věku (zkráceně U3V) je schválený postup celoživotního vzdělání pro všechny. Tento program vzdělání vznikl ve Francii v roce 1973 Pierrem Vellasem.

Na českém území byla založena první univerzita třetího věku v Olomouci v roce 1986, avšak první akademická univerzita vznikla v Praze na 1. lékařské fakultě a naplno se toto vzdělávání rozvinulo v roce 2000.

V současnosti je minimálně jedna U3V v každém kraji.

Důležité body pro U3V

·         přihlásit se může kdokoliv (přednost mají samozřejmě ti, kteří již pobírají starobní důchod)

·         buď je studium zdarma, anebo se platí minimální školné (500 Kč – 700 Kč)

·         požadavkem ke studiu je složení maturitní zkoušky (někde stačí pouze ukončená základní škola)

·         po dokončení nemá absolvent titul, pouze osvědčení o úspěšném absolvování kurzu

Cílem vzdělání lidí v tomto věku je rozšiřování znalostí v oblastech přírodních a společenských oborů, vědy a techniky. Další možností jsou tzv. vzdělávací kurzy kultury, životního stylu, dějin umění, marketingu, nebo rovnou mohou studovat informační technologie a zdokonalovat se při práci na počítači.

Tito “žáci“ chodí do školy většinou na 2 hodiny a výuka se odehrává jednou za 2 až 3 týdny.

Díky U3V, vyplňují senioři svůj volný čas, především se setkávají se svými vrstevníky, tedy navazují sociální kontakty. Předávají si mezi sebou informace a zkušenosti, vypráví si zážitky z dob svého mládí a celkově i ze svých životů.

Studium, je proces zdokonalování lidské mysli, který nekončí ani v seniorském věku. Jako mladí lidé chceme, aby ta “protivná škola“ už skončila, zatímco v dospělosti si říkáme, že jsme se měli lépe učit. Jak je to ale se studiem seniorů? Mohou někde uplatnit vzdělání, kterého se jim díky univerzitě třetího věku dostane? A jaké předměty u této věkové kategorie v poslední době “frčí’‘?

Univerzita třetího věku (zkráceně U3V) je schválený postup celoživotního vzdělání pro všechny. Tento program vzdělání vznikl ve Francii v roce 1973 Pierrem Vellasem.

Na českém území byla založena první univerzita třetího věku v Olomouci v roce 1986, avšak první akademická univerzita vznikla v Praze na 1. lékařské fakultě a naplno se toto vzdělávání rozvinulo v roce 2000.

V současnosti je minimálně jedna U3V v každém kraji.

Důležité body pro U3V

·         přihlásit se může kdokoliv (přednost mají samozřejmě ti, kteří již pobírají starobní důchod)

·         buď je studium zdarma, anebo se platí minimální školné (500 Kč – 700 Kč)

·         požadavkem ke studiu je složení maturitní zkoušky (někde stačí pouze ukončená základní škola)

·         po dokončení nemá absolvent titul, pouze osvědčení o úspěšném absolvování kurzu

Cílem vzdělání lidí v tomto věku je rozšiřování znalostí v oblastech přírodních a společenských oborů, vědy a techniky. Další možností jsou tzv. vzdělávací kurzy kultury, životního stylu, dějin umění, marketingu, nebo rovnou mohou studovat informační technologie a zdokonalovat se při práci na počítači.

Tito “žáci“ chodí do školy většinou na 2 hodiny a výuka se odehrává jednou za 2 až 3 týdny.

Díky U3V, vyplňují senioři svůj volný čas, především se setkávají se svými vrstevníky, tedy navazují sociální kontakty. Předávají si mezi sebou informace a zkušenosti, vypráví si zážitky z dob svého mládí a celkově i ze svých životů.

Studium, je proces zdokonalování lidské mysli, který nekončí ani v seniorském věku. Jako mladí lidé chceme, aby ta “protivná škola“ už skončila, zatímco v dospělosti si říkáme, že jsme se měli lépe učit. Jak je to ale se studiem seniorů? Mohou někde uplatnit vzdělání, kterého se jim díky univerzitě třetího věku dostane? A jaké předměty u této věkové kategorie v poslední době “frčí’‘?

Univerzita třetího věku (zkráceně U3V) je schválený postup celoživotního vzdělání pro všechny. Tento program vzdělání vznikl ve Francii v roce 1973 Pierrem Vellasem.

Na českém území byla založena první univerzita třetího věku v Olomouci v roce 1986, avšak první akademická univerzita vznikla v Praze na 1. lékařské fakultě a naplno se toto vzdělávání rozvinulo v roce 2000.

V současnosti je minimálně jedna U3V v každém kraji.

Důležité body pro U3V

·         přihlásit se může kdokoliv (přednost mají samozřejmě ti, kteří již pobírají starobní důchod)

·         buď je studium zdarma, anebo se platí minimální školné (500 Kč – 700 Kč)

·         požadavkem ke studiu je složení maturitní zkoušky (někde stačí pouze ukončená základní škola)

·         po dokončení nemá absolvent titul, pouze osvědčení o úspěšném absolvování kurzu

Cílem vzdělání lidí v tomto věku je rozšiřování znalostí v oblastech přírodních a společenských oborů, vědy a techniky. Další možností jsou tzv. vzdělávací kurzy kultury, životního stylu, dějin umění, marketingu, nebo rovnou mohou studovat informační technologie a zdokonalovat se při práci na počítači.

Tito “žáci“ chodí do školy většinou na 2 hodiny a výuka se odehrává jednou za 2 až 3 týdny.

Díky U3V, vyplňují senioři svůj volný čas, především se setkávají se svými vrstevníky, tedy navazují sociální kontakty. Předávají si mezi sebou informace a zkušenosti, vypráví si zážitky z dob svého mládí a celkově i ze svých životů.

Studium, je proces zdokonalování lidské mysli, který nekončí ani v seniorském věku. Jako mladí lidé chceme, aby ta “protivná škola“ už skončila, zatímco v dospělosti si říkáme, že jsme se měli lépe učit. Jak je to ale se studiem seniorů? Mohou někde uplatnit vzdělání, kterého se jim díky univerzitě třetího věku dostane? A jaké předměty u této věkové kategorie v poslední době “frčí’‘?

Univerzita třetího věku (zkráceně U3V) je schválený postup celoživotního vzdělání pro všechny. Tento program vzdělání vznikl ve Francii v roce 1973 Pierrem Vellasem.

Na českém území byla založena první univerzita třetího věku v Olomouci v roce 1986, avšak první akademická univerzita vznikla v Praze na 1. lékařské fakultě a naplno se toto vzdělávání rozvinulo v roce 2000.

V současnosti je minimálně jedna U3V v každém kraji.

Důležité body pro U3V

·         přihlásit se může kdokoliv (přednost mají samozřejmě ti, kteří již pobírají starobní důchod)

·         buď je studium zdarma, anebo se platí minimální školné (500 Kč – 700 Kč)

·         požadavkem ke studiu je složení maturitní zkoušky (někde stačí pouze ukončená základní škola)

·         po dokončení nemá absolvent titul, pouze osvědčení o úspěšném absolvování kurzu

Cílem vzdělání lidí v tomto věku je rozšiřování znalostí v oblastech přírodních a společenských oborů, vědy a techniky. Další možností jsou tzv. vzdělávací kurzy kultury, životního stylu, dějin umění, marketingu, nebo rovnou mohou studovat informační technologie a zdokonalovat se při práci na počítači.

Tito “žáci“ chodí do školy většinou na 2 hodiny a výuka se odehrává jednou za 2 až 3 týdny.

Díky U3V, vyplňují senioři svůj volný čas, především se setkávají se svými vrstevníky, tedy navazují sociální kontakty. Předávají si mezi sebou informace a zkušenosti, vypráví si zážitky z dob svého mládí a celkově i ze svých životů.

Studium, je proces zdokonalování lidské mysli, který nekončí ani v seniorském věku. Jako mladí lidé chceme, aby ta “protivná škola“ už skončila, zatímco v dospělosti si říkáme, že jsme se měli lépe učit. Jak je to ale se studiem seniorů? Mohou někde uplatnit vzdělání, kterého se jim díky univerzitě třetího věku dostane? A jaké předměty u této věkové kategorie v poslední době “frčí’‘?

Univerzita třetího věku (zkráceně U3V) je schválený postup celoživotního vzdělání pro všechny. Tento program vzdělání vznikl ve Francii v roce 1973 Pierrem Vellasem.

Na českém území byla založena první univerzita třetího věku v Olomouci v roce 1986, avšak první akademická univerzita vznikla v Praze na 1. lékařské fakultě a naplno se toto vzdělávání rozvinulo v roce 2000.

V současnosti je minimálně jedna U3V v každém kraji.

Důležité body pro U3V

·         přihlásit se může kdokoliv (přednost mají samozřejmě ti, kteří již pobírají starobní důchod)

·         buď je studium zdarma, anebo se platí minimální školné (500 Kč – 700 Kč)

·         požadavkem ke studiu je složení maturitní zkoušky (někde stačí pouze ukončená základní škola)

·         po dokončení nemá absolvent titul, pouze osvědčení o úspěšném absolvování kurzu

Cílem vzdělání lidí v tomto věku je rozšiřování znalostí v oblastech přírodních a společenských oborů, vědy a techniky. Další možností jsou tzv. vzdělávací kurzy kultury, životního stylu, dějin umění, marketingu, nebo rovnou mohou studovat informační technologie a zdokonalovat se při práci na počítači.

Tito “žáci“ chodí do školy většinou na 2 hodiny a výuka se odehrává jednou za 2 až 3 týdny.

Díky U3V, vyplňují senioři svůj volný čas, především se setkávají se svými vrstevníky, tedy navazují sociální kontakty. Předávají si mezi sebou informace a zkušenosti, vypráví si zážitky z dob svého mládí a celkově i ze svých životů.