Gap year, z anglického slova gap, tedy mezera, a year, neboli rok, je vynález anglosaských zemí. Jde o to, že student se dostane na vysokou školu, ale po úspěšném složení závěrečné zkoušky na střední skole oznámí své budoucí univerzitě, že nenastoupí v září, ale až v září následujícího roku. Tedy že chce rok na to, aby poznal sám sebe a zjistil, co chce od světa a od života. Obvykle v průběhu tohoto roku mladí lidé cestují, dělají dobrovolníky nebo jsou jinak prospěšní světu, Na konci těchto dvanácti měsíců by měli pak mít více jasno v tom, co chtějí v životě dělat, plus mít nějaké praktické zkušenosti.
Zastánci gap year zmiňují jako nejčastější výhodu to, že mladý člověk není pod takovým tlakem. Náš vzdělávací systém tlačí člověka do toho, aby se v osmnácti rozhodl, co chce provést se zbytkem svého života. Odmaturujete, jdete na vysokou nebo pracovat, a až za pochodu zjišťujete, jestli vás to, co děláte, skutečně naplňuje. Změnit životní kurz se pak neobejde bez obětí a velkého odhodlání. Naproti tomu lidé, kteří gap year podstoupí, mají rok na to, aby si všechny možné cesty vyzkoušeli a rozhodli se, co jim sedí.
Odpůrci naopak gap year vnímají jako rozmar rozmazlených dětí, kterým se nechce do reálného světa. Poukazují zejména na to, že představa tohoto roku jako času sebepoznání je možná jen v případě, že má dítě dostatečně zámožné rodiče. Pro většinu ostatních to totiž bude stejně jen rok, kdy budou dělat nekvalifikovanou manuální práci, aby si vydělali na vysokou. Navíc, dodávají tito lidé, gap year představuje komplikaci i pro univerzity, které musí držet místa lidem, o nichž není vůbec jisté, že nakonec nastoupí.
Je tedy gap year dobrý nápad? Teoreticky asi ano, ale jen tehdy, jsou-li rodiče ochotni dítě podporovat tak, aby se z toho nestal jen rok práce navíc. Pokud by se z toho měl stát jen rok manuální roboty, pak je asi lepší vydat se rovnou za studiem nebo do práce.
